Českotřebovsko

seminární práce p. Romana Bárty

Obsah:

Krajina: geologie, příroda, klimatické podmínky

Českotřebovsko neboli širší okolí města Česká Třebová ze správního hlediska zaujímá středozápadní část okresu Ústí nad Orlicí v Pardubickém kraji.

Z geomorfologického hlediska patří Českotřebovsko do střední, morfologicky velmi výrazné části Českotřebovské vrchoviny, jak je nazýván osobitý geomorfologický podcelek Svitavské pahorkatiny. Svitavská pahorkatina je pak jedním z celků České tabule, geomorfologické soustavy České vysočiny.

Geologicky leží toto území v severovýchodním, tektonicky zprohýbaném a rozlámaném okrajovém pásmu tabule svrchněkřídových mořských a jezerních usazenin, které v severní části Českého masívu pokrývají jeho prvohorní a předprvohorní krystalický základ i s jeho mladoprvohorními zvětralinovými plášti. Tyto staré zvětralinové pokryvy jsou při východním okraji Českotřebovska obnaženy a podílejí se na stavbě reliéfu. Území je determinováno synklinálami litickou a potštejnskou a antiklinálami orlickoústeckou a letohradskou. Většinu plochy zaujímají vápnité a písčité slínovce (opuky).

Ke geologickým zajímavostem Českotřebovska patří jeskyně. Na rozdíl od známých krasových jeskyní, kde jeskynní systémy vznikaly působením podzemních vod na vápence, je charakter těchto jeskyní částečně pseudokrasový. Jeskyně mají tvar různě širokých puklin a rozsedlin. Na konci druhohor došlo působením tektonických tlaků v zemské kůře k rozpukání zpevněných písčitých usazenin křídového moře. V opukách a pískovcích tak vznikl systém puklin, které pak hlavně podzemní vody a prosakující povrchové vody dále svoji korozivně erozní činností dotvářely.

Na vzniku půd Českotřebovska se podílela řada činitelů, chemické složení matečných hornin, podnebí, reliéf krajiny, podzemní voda, organismy a v neposlední řadě i činnost člověka. Převažujícími horninami na Českotřebovsku jsou prvohorní pískovce a prachovce, druhohorní opuky, třetihorní jíly a pleistocénní spraše. Tyto horniny ovlivnily svým mineralogickým složením nejen vlastnosti a úrodnost půdy ale i fyzikální vlastnosti, barvu, zrnitost apod. Také členitost terénu ovlivnila vznik různých půdních typů. Ve vyšších polohách došlo vlivem většího množství srážek k vyplavování živin, v nižších polohách se naopak uplatnily chemické procesy a k vyluhování nedocházelo. Sklon svahů ovlivnil mocnosti půdních horizontů i množství vody v půdě. Půdy na svazích jsou velmi malého vertikálního rozsahu a jsou málo zvodnělé. Expozice svahů má vliv na záhřevnost půdy a výpar z půdy, jižní svahy jsou tedy teplejší a sušší. Na Českotřebovsku se vyskytují tyto půdní typy: hnědozem ilimerizovaná, hnědozem ilimerizovaná slabě oglejená, oglejená půda, hnědá půda, hnědá půda slabě oglejená, nivní půda glejová, hnědá půda oglejen>á.

Na rozdíl od jiných území České Republiky není Českotřebovsko bohaté na výskyt minerálů. Mineralogická literatura je proto chudá na podrobnější údaje. Na Českotřebovsku se vyskytují tyto druhy minerálů: kalcit, aragonit, pyrit, markazit, křemen, lechatelierit, limonit, hematit, glaukonit, kaolinit, sádrovec, fosfáty (většinou jde o fosforečnany Ca) a neudorfit. K nejčastějším horninám, podílejícím se na geologické stavbě Českotřebovska patří: slepence, pískovce, arkózy, slínovce, jílovce (lupky), jíly, šěrky, spraše a půdy.

Klimaticky náleží Českotřebovsko do oblasti mírně teplé, podoblasti vlhké. Průměrná teplota České Třebové je 7,1oC, průměrný roční úhrn srážek je 809 mm. V zimním období může sněhová pokrývka vlivem vpádu teplého vzduchu i několikrát roztát. Vzhledem k dynamice reliéfu je území mezoklimaticky a mikroklimaticky pestřejší: existují zde výrazně teplé plochy chráněných jižních svahů (především v údolí Tiché Orlice a Třebovky) a naopak relativně chladné vrcholové polohy nebo inverzní (i mělká) údolí. Mnohdy se místní klimatické anomálie odrážejí nejen v rekonstruované potenciální přirozené vegetaci, ale i v místních názvech (např. Mrázovec u Přívrata s azonálními podmáčenými smrčinami ve výrazně inverzní poloze).

Podle fytogeografického členění (Skalický a kolektiv 1982) patří Českotřebovsko do fytogeografického okresu 63 Českomoravské mezihoří, které se dále člení (Kovář 1982) na šest subregionů: Českotřebovský úval, Střední Poorličí, Kozlovská vrchovina, Potštejnské kopce Opatovické rozvodí a Hříva.

Kozlovská vrchovina, Hříva a Potštejnské kopce jsou hřbety z křídových pískovců a opuk, kde v současné době převládají lesní porosty. Jedná se o oblast bučin a jedlobučin. Českotřebovský úval a Střední Poorličí jsou terénní deprese a říční nivy s jílovitými a eolickými sedimenty. Většina této plochy je intenzivně zemědělsky využívána nebo je již dávno zastavěna. Převládají zde doubravy a dubobučiny. Opatovské rozvodí je charakteristické mírným reliéfem a hustou sítí potoků, mokřadů a pramenišť. Je představováno především kyselými bučinami, podmáčenými březovými a jedlovými doubravami a podmáčenými jedlovými smrčinami. Ostrůvkovitě se vyskytují i rašeliniště.

Druhová pestrost květeny byla již dlouho známa. Pozornost byla věnována především teplomilným druhům a to v souvislosti s teoriemi o migraci teplomilných druhů tzv. Třebovskou branou. Zajímavé byly i údaje o výskytu horských a chladnomilných druhů. Celkem bylo z území před rokem 1960 v literatuře uváděno 1206 druhů vyšších rostlin, po roce 1960 jich bylo známo 960.

K významným krajinným prvkům Českotřebovska patří malé rybníčky, louky a komplexy původních lesních porostů, které mají funkci územní ekologické stability. Vyskytují se zde některé významné lokality ohrožených druhů rostlin. Např. Vstavač nachový (Orchis purpurea), Oměj (Aconitum vulparia), Okrotice (Cemphalatera damasonium), Bez chebdí (Sambucus ebulus), Vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), kriticky ohrožený Hořeček český (Gentianella bohemica), Lilie zlatohlávek (Lilium martagon), Dymnivka dutá (Corydalis cava), Aron plamatý (Arum maculatum), Oměj vlčí mor (Aconitum lycoctonum), Čertkus luční (Succisa pratensis), Bělozářka větevnatá (Anthericem ramosum), Prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), Žebrovice různolistá (Blechnum spicant), Suchopýr úzkolistý (Eriophorum angustifolium), aj. a živočichů, např. početné populace čolků (Triturus vulgaris, T. alpestris), žab (Rana temporaria, R. riribumba, Hyla arborea, Bombina bombina) a mloka (Salamandra Salamandra).

Většina plochy území je dnes představována intenzivně obdělávanou zemědělskou půdou a sídelními aglomeracemi. Lesní porosty jsou až na nepatrné výjimky kultury nepůvodních a stanovišti málo odpovídajících dřevin, větší část přirozených mokřadů byla odvodněna, dlouhodobě stabilizované druhově pestré nivní a mezofilní louky byly rozorány a přeměněny na víceletky. O to významnější jsou v krajině alespoň relativně zachovalé zbytky původních vegetačních struktur, původních nepozměněných biotopů a půdního genofondu. O to důležitější je jejich zachování a udržení v síti územního systému ekologické stability. Kromě ostrůvků zachovalých dubohabřin, bučin a jedlobučin, které jsou pro dané biochory charakteristické, mají v mapovaném území význam pro ÚSES i rudimenty unikátních ekosystémů, především podmáčených dubojedlin a rašelinišť. Důležité jsou i zachovalé lokality teplomilných druhů rostlin a živočichů. Většinou se jedná o druhotné, různě antropicky ovlivněné vegetační struktury na jižních svazích a na nezastíněných opukových skalních výchozech. Většina současných lesních porostů sledovaného území má s přirozenými lesními společenstvy jen málo společného.jedná se vesměs o smrkové monokultury, místy s příměsí modřínu, případně borovice. V lepších případech bývá vtroušen buk. Několik set hektarů druhotných smrčin představuje velký lesní komplex mezi Dlouhou Třebovou a Skuhrovem. I v posledních letech, kdy se mluví o přírodě blízkém hospodaření v lesích, je na mnoha místech ve sledovaném území na paseky po bučinách vysazován pouze smrk. Hrozí tím konečný zánik nejen plošně již beztak omezených bučin a jiných listnatých porostů, ale i rozvrácení velmi hodnotných zbylých listnatých lesů. Sledovanému území se nevyhnula ani éra socialistického scelování pozemků, rozorávání mezí, likvidace rozptýlené zeleně v polích a odvodňování zemědělské i lesní půdy. Naštěstí se tyto aktivity vyhnuly Tiché Orlici, takže většina toků ve sledovaném území zůstala nezregulována a nevybetonována, s břehy přirozeně zpevněnými starými stromy a keři. Kromě zanikajících ekosystémů a populací i celých krajinných prvků došlo v poslední době ve sledovaném území k samovolnému šíření některých cizích druhů rostlin a živočichů.

Ve sledovaném území neleží žádná přírodní rezervace ani přírodní památka, ale byly zde státní ochranou přírody registrovány významné krajinné prvky a památné stromy. (V dubnu 2000 byla vyhlášena přírodní rezervace Třebovské stěny. -ms-)

Českotřebovsko leží na hlavním evropském rozvodí. Vodní toky na západ a severozápad od rozvodnice se vlévají do Loučné, Třebovky, nebo Tiché Orlice. Patří tedy do povodí Labe, jehož prostřednictví se vlévají do Severního moře. Toky směřující z rozvodí oblasti k východu a jihovýchodu patří do povodí Moravské Sázavy a k jihu do povodí Svitavy, neboli do povodí Moravy a tím prostřednictvím Dunaje do úmoří Černého moře. Českotřebovsko je pramennou oblastí vodních toků, z nichž většina zásobuje řeku Třebovku. Název řeky je písemně doložen z roku 1167.

V okolí České Třebové bylo mnoho malých rybníků. Některé z nich sloužily jako retenční nádrže při přívalech vod. Dnes však vlivem antropogenní činnosti mnoho těchto malých rybníků zaniklo. Při velké povodni v roce 1958 byla protržena umělá nádrž v Srnově, která sloužila k zadržení přívalových vod a k rekreaci. Byla opravena až v roce 1997. Kromě uvedených rybníčků jsou na Českotřebovsku i velké chovné rybníky. Největším je Hvězda (82,39 ha) při jižním okraji Třebovic. Je napájen Třebovkou a propojen s Novým rybníkem (42,66 ha). Další velké rybníky jsou na Třebovce nebo na jejich zdrojích v okolí Opatova (Vidlák, Černý rybník, Starý a Nový Valdek) Třetím největším rybníkem Českotřebovska je Mušlový rybník v Semaníně-Zádolkách (19,9 ha).

Podzemní vody Českotřebovska patřily a dosud patří k nejkvalitnějším vodám Českého masívu a splňují i ta nejpřísnější kritéria pro pitnou vodu (viz přiložený rozbor). Jsou využívány i ve zdravotnictví. Jejich vlastnosti jsou určeny především geologickou stavbou a horninovými vlastnostmi, geomorfologií a orografií území, množstvím srážek, velikostí infiltračního území a konečně i charakterem půdního pokryvu, v němž se uskutečňuje vsak, odtok, výpar a transpirace srážkových vod. Jde o prosté podzemní vody s dosti vysokou přechodnou (uhličitanovou) tvrdostí, vyvolanou převážně hydrogenuhličitanem vápenatým, který získávají podzemní vody cirkulací zejména v opukách a pískovcích. Nejpříznivější hydrogeologické podmínky existují v západní části Českotřebovska v oblasti dlouhého svahu Kozlovského hřbetu, který se pozvolna sklání k ose vysokomýtsko-litomyšlské pánve s vhodným uspořádáním propustných písčitých vrstev jejichž čela jsou v kvestových hřbetech vystavena vsaku srážkových vod.Teplota vod v jednotlivých zvodněných horizontech křídového souvrství dosahuje i přes 14oC. Byly proto dříve využívány i lázeňsky (např. Annenská studánka). Podzemní vody z cenomanského horizontu obsahují často agresivní kyselinu uhličitou. Bývají silně železité a vyžadují větších úprav při vodárenském využití. Vody ostatních svrchně křídových obzorů jsou neutrální, až slabě alkalické reakce, dobré a výborné chemické kvality. V oblasti budované svrchněkřídovými horninami existuje na Českotřebovsku množství otevřených pramenů i skrytých vývěrů do říčních koryt značné vydatnosti. Většinou jsou vázané na tektonické linie, porušující matečné horniny.

Jak již bylo zmíněno, na Českotřebovsku se vyskytují jíly a jílovce (lupky). Jíly představují nejrozšířenější sediment neogénu na Českotřebovsku. Tvořeny jsou převážně z hydroslíd (illitu) a pelitické frakce (velikost zrn křemene a jiných materiálů je menší než 0,01 mm). Jsou nezpevněné, v suchém stavu poměrně pevné, střípkovitě se rozpadající, za mokra jsou pak velmi plastické. V jílovitých faciích, ukládaných blízko břehu , jsou obsaženy podřízené vložky světlých nebo až pastelově zbarvených písků (jedná se o přeplavená křídová eluvia). Ve vzdálenějších faciích jsou jíly poměrně dobře vytříděné.

Výskyt plastických jílů a hlín se stal v 15. století podnětem k založení hrnčířského cechu. Ten však na konci 19.století s rozvojem průmyslu zanikl. Zánik hrnčířství však neznamenal konec těžby keramických surovin. Na mnoha místech se vyskytují až 100 m mocná souvrství plastických jílů, jejichž vznik je spjat s existencí mělkého mořského zálivu v třetihorách (baden). Tyto jíly se staly předmětem nové těžby. Důvodem však nebyla hrnčířská výroba, ale výroba cihlářského zboží. V minulosti bylo na území města několik, dnes již zapomenutých cihelen. Ještě v roce 1994 se v České Třebové vyráběly cihly. S rozvojem tržního hospodářství však cihelna nestačila kvalitou svých výrobků na konkurenci a zanikla. V současné době se řeší problém, co se starým hliništěm. Jedna z možností je zavést hliniště a využívat ho jako zemědělskou půdu s ohledem na to, že se zde vyskytují kvalitní podzemní vody, chráněné vrstvou nevytěžených jílů. Je to však jediná lokalita, kde se vyskytuje čolek velký.

Jílovce (lupky) jsou na Českotřebovsku reprezentovány žáruvzdornými jílovci (žáruvzdornými lupky). Jsou to středně zpevněné jílovité sedimenty s velikostí částic pod 0,063 mm. Vyznačují se dobrou vrstevnatostí, jejich barva je šedočerná až bělavá. Jsou tvořeny jílovými minerály, často obsahují uhelnou substanci, slídu, křemen, živec aj. V okolí Semanína se vyskytují žáruvzdorné jílovce, vhodné pro výrobu šamotového zboží. V roce 1994 byl proveden geologický průzkum se záměrem zbudovat zde důl pro těžbu žáruvzdorných jílů. Na lokalitě Semanín proběhl zatím vyhledávací, předběžný a podrobný geologický průzkum. Odběr velkoobjemového vzorku suroviny dosud neproběhl, protože se nepodařilo nalézt vhodné řešení odvozu vytěženého materiálu.

V minulosti se v okolí České Třebové těžil pískovec a opuka. S rozvojem výroby cihel však těžba kamene poklesla a začalo se ho využívat již jen jako základového a štěrkového materiálu. Těžba postupně upadala a dnes již prakticky neexistuje. V letech 1982 -- 1986 provedli M. Michalski a I. Pek revizi dvaceti bývalých lomů. Z revize vyplývá, že většina lomů je zasutá, zarostlá vegetací nebo zavezená odpadem.

Vzhledem k zachovalým komplexům přírodních ekosystémů v nivě Tiché Orlice, v kaňonu Třebovky (v Podkově) mezi Třebovicemi a Rybníkem a pruhu zachovalých jedlobučin na Třebovských stěnách je toto území navrženo k ochraně (L. Bureš 1996), jako zvláště chráněné území.

V současné době se krajina využívá pouze k zemědělské činnosti i přes výskyt již zmíněných těžby schopných surovin.

Historie města Česká Třebová


Městská vlajka

Údolí, protékané řekou Třebovkou, se dočkalo prvého trvalého osídlení za tzv. české kolonizace okolo roku 1200. Tehdy vznikla na pravém břehu Třebovky osada s českým obyvatelstvem. Z tohoto období pochází rotunda sv. Kateřiny, jediná dochovaná stavba románského slohu ve východních Čechách. V období tzv. německé kolonizace, za vlády krále Přemysla Otakara II., bylo na levém břehu Třebovky založeno město, s nimž původní osada splynula. Ve městě nabývalo převahy obyvatelstvo národnosti české, jak patrno ze zápisů nejstarší městské knihy, psané po roce 1400 v českém jazyce.

Za nejstarší zmínku o České Třebové je považován rukopis, řazený do let 1278 -- 1281, uložený ve vatikánské knihovně. Jako město je poprvé jmenováno v roce 1292 v zakládací listině zbraslavského kláštera.

Široké okolí České Třebové náleželo v době kolonizační ke zboží královskému a správním střediskem se stal hrad Lanšperk. Český král Václav II. založil v roce 1292 klášter na Zbraslavi a mezi statky, klášteru darovanými, bylo i lanšperské panství. Pro nesnáze se správou vzdáleného majetku a nemožnost jeho ochrany před nájezdy loupeživých rytířů vyměnil klášter panství lanšperské za jiné statky s litomyšlským biskupem Janem II. Po husitských válkách, kdy biskupství v Litomyšli zaniklo, se panství dostalo do majetku rodů Kostků z Postupic, Perštejnů, Bohdaneckých z Hodkova, Hrzánů z Harasova a roku 1662 zakoupil panství Karel, kníže z Liechtensteinu.

V dávných dobách byla Česká Třebová součástí panství lanšperkého. Žili zde převážně tkalci, hrnčíři a rolníci. V čele měst stál rychtář se 12 konšely. Jim k ruce byl písař. Na radnici se řešily spory mezi sousedy a občas i případy porušení zákonů. Na úbočí Jelenice, v místě zvaném Šibeniční vrch, bývalo popraviště. Zde skončil svůj život nejeden lapka, vrah nebo žhář. Město má svůj znak, v červeném štítě černý kohout s lidskou hlavou nesoucí špičatý klobouk s kuličkou, o jehož vzniku vypravuje pověst: K povinnostem písaře patřilo mimo jiné i starost o městskou pečeť. Ta se jednou ztratila a nebyla k nalezení. Městský písař měl být podle práva pokutován smrtí. Již ho uvrhli do vězení a tesaři stavěli šibenici. V poslední chvíli pomohl kohout -- hrabaje na smetišti na dvoře radnice, vyhrabal hledanou pečeť. Písařova žena běžela k popravišti a naštěstí přiběhla včas. Písaři byla dána milost a na paměť oné události je ve znaku města kohout s písařovou hlavou.

Dva požáry, které v letech 1636 a 1745 zničily opakovaně celé vnitřní město, zpomalily na dlouhé období hospodářský růst České Třebové. Obyvatelstvo nacházelo obživu v zemědělství a některých řemeslech, především v hrnčířství a tkalcovství.

Vlivem popsaných událostí se město může pochlubit jen nemnohými stavebními památkami. Nejvýznamnější z nich je bezesporu již zmíněná rotunda sv. Kateřiny z 1. pol. 12. století a renesanční radnice, zbudovaná Petrem Bohdaneckým z Hodkova v roce 1547. Chrám sv. Jakuba Většího z roku 1801 nese znaky klasicismu a byl postaven nákladem Aloise, knížete z Liechtensteinu, tehdejšího majitele panství. Chrám i s protilehlou barokní budovou děkanství z let 1783 -- 86 byl zrestaurován a je opět ozdobou historické části města. Za připomenutí stojí i empirový dům čp. 11 z roku 1803 Klácelově ulici, zvaný "stará škola", s pamětní deskou F. V. Krejčího.

Nový rozvoj města nastal se zprovozněním železniční trati Olomouc -- Praha v roce 1845 a Brno -- Česká Třebová v roce 1849. Příliv obyvatelstva a rozsáhlá výstavba znamenaly pro Českou Třebovou začátek nové éry, trvající vlastně dodnes a jméno města se stalo synonymem pojmu železnice. Česká Třebová je dnes významným železničním uzlem železnice poskytuje obživu velké části jejich občanů.

Pokračovatelem tkalcovských tradic je textilní podnik Primona a.s., zajišťující komplexní výrobu bavlněných tkanin od suroviny až po finální úpravy.

Prudkým rozvojem prošel podnik Korado a. s., který v dosud nevyužitém prostoru mezi Českou Třebovou a obcí Rybník vybudoval nové rozsáhlé výrobní objekty spolu s administrativní budovou. Závod tvoří monoblok ve tvaru písmene V s obestavěným objemem 330 000 m3. Před realizací stavby muselo být z plochy závodu odvezeno na 200 tis. m3 zeminy a díky obtížným zakládacím podmínkám zde bylo umístěno 30 000 m3 betonu. Firma se zařadila mezi největší evropské výrobce otopných těles.

Ze středních škol má nejdelší tradici gymnázium, založené v roce 1909, jehož výstavná budova je právem chloubou města. Rovněž Střední průmyslová škola železniční, v poslední době rozšířená o Vyšší dopraní akademii, je vyhledávána zájemci o studium z celé republiky. Své místo mezi školami, poskytující střední odborné vzdělání, si nalezla i Vyšší odborná škola sociální a střední odborná škola spolu s Integrovanou střední školou technickou. V roce 1993 zahájilo v České Třebové činnost dislokované pracoviště Dopravní fakulty Jana Pernera Univerzity Pardubice.

Česká Třebová je rodištěm humanistického básníka, Mistra Karlovy univerzity Jana Chorina, obrozeneckého spisovatele a žurnalisty Jana Hýbla, filosofa Františka Matouše Klácela, spisovatele F. V. Krejčího, prvního ministra školství Gustava Habrmana a řady dalších zasloužilých osobností.

Použitá literatura

Příloha:

Rozbor pitné vody z 16.11.1998

Ukazatel Jednotka hodnota Norma
Fekální koliformní bakterie KTJ/100ml 0 0
Koliformní bakterie KTJ/100ml 0 0
Enterokoky KTJ/100ml 0 0
Mezofilní bakterie [KTJ/ml] 0 20
Psychrofilní bakterie [KTJ/ml] 0 200
Kvasná zkouška - negativní nemá
Dusičnany [mg/l] 18,1 50
Barva [mg/l] 5 20
Chloridy [mg/l] 14,2 100
Kyslík rozpuštěný % nasycení 94 50
Pach [stupeň] 0 2
Reakce vody - 7,7 8
Teplota [oC] 8 12
Vápník [ mg/l] 86,2 20
Železo [mg/l] 0,28 0,3
Amonné ionty [mg/l] 0,1 0,5
Dusitany [mg/l] 0,01 0,1
Hořčík [mg/l] 2,4 125
Chem. sp. kyslíku manganistanem [mg/l] 0,24 3
Chlor aktivní [mg/l] 0,05 0,3
Vodivost [mS/m] 36,7 100
Rozbor provedla Orlická vodohospodářská společnost s. r. o. laboratoř Česká Třebová.